Aktuálníletáky.cz   

Tesco leták - aktuální leták na tento týden + příští týden : Magazín Home & Living

Platnost od 5.9 .2016 do 4.12 .2016


Magazín Home & Living - strana 22
















































     

Magazín Home & Living - strana 22

DOMOV & CESTOVÁNÍ I v práci může být veselo J LUKÁŠ LATINÁK je slovenský filmový a divadelní herec, glosátor a humorista. Je aktivním členem divadla Astorka Korzo 90 a Teatro Tatra. Je držitelem několika prestižních televizních, filmových a divadelních ocenění. JSEM RÁD, ŽE JSTE SE VRÁTILI! JAK JSTE SI ODDYCHLI, PŘÁTELÉ? UŽILI JSTE SI LÉTO, JAK SE PATŘÍ? ČAS DOVOLENÝCH UŽ JE FUČ! A PRÁZDNINY? ZŮSTALA Z NICH JEN OZVĚNA MINULOSTI, KTERÁ SE CO CHVÍLI ZMĚNÍ NA ŠKOLNÍ ZVONĚNÍ. A MY SE PO NÁSTRAHÁCH LÉTA MŮŽEME KONEČNĚ VRÁTIT DO JISTOTY STEREOTYPU SVÉ PRÁCE MEZI ZNÁMÉ STĚNY A STAROSTI. TO JE ÚLEVA! ZASE V PRÁCI… ak řekl anglický spisovatel a humorista Jerome Klapka Jerome: „Práce mě přímo fascinuje. Vydržím se na ni dívat celé hodiny.“ Já zase říkám: Práce je super, když ji za mě udělají jiní. Díky naší pohodlnosti je to částečně pravda – raději bychom se dívali, než pracovali. Nejčastěji se s tímto divadelním úkazem setkáváme při výstavbě dálnic. Jeden pracuje a čtyři se na něj dívají. Je to divadlo? Svým způsobem ano. A my na to celé z odstupu hledíme, čili i my jsme diváky a je jen na nás, zda z toho vyčteme tragédii, nebo komedii. À propos!!! V divadle to tak máme vlastně vždy. Já jako herec pracuji, když hraji, a diváci se na mě mohou dívat, když si koupí vstupenku. Na tom je to celé založené – jednotlivec nebo skupina něco předvádí a jiní to sledují. Někdo se diví, že se jiný dívá, jak někdo pracuje – uf, to už je film. Samozřejmě to není jen o zábavě, ale na svou práci si nemůžu stěžovat – někdy si to užíváme. Velice rychle se pak zapomene na všechny nepříjemnosti a nedorozumění, ale tak je to asi všude. Nejvíce práce je při zkoušení nové hry, když TO nevíme a spolu s režisérem hledáme, jak by TO mělo být. Je to spojení příjemného s úsměvným. Nejdůležitější jsou režisérské připomínky, ačkoli kritika může při práci vypadat i takhle. Pan režisér Mirek Krobot se ptá: „Zuzanko, jak mu to na konci říkáte, tak vás to baví, že?“ Zuzka: „Ano…“ Mirek dovypráví s úsměvem: „Tak by to být nemělo!“ Aneb univerzální připomínka v jakémkoliv zaměstnání od toho samého autora: „Nevím, jak to říct, ale… víte, co tím myslím.“ Nedávno mě velmi 22 • Tesco magazÍn pobavilo česko-slovenské překladatelské nedorozumění. Slovenský režisér Roman Polák, který zkoušel v pražském Národním divadle, řekl herci: „Príďte v polke.“ „Jo! Jasně, už vím jak,“ přerušil ho nedočkavý herec. Odběhl dozadu a přitancoval dopředu přes celé jeviště v polkovém poskoku. Režisér na to: „Príďte v polke repliky, som chcel povedať.“ I spolupráce s nápovědou může být vtipná. Nejmenovanému herci vypadl text a nevzpomněl si, jak je to dál, udělal pauzu, přešel k portálu a šeptem se zeptal: „Jak je to dál? Jak to jde?!“ A našeptávačka s upřímným obdivem na tváři odpověděla: „Výborně.“ Představení jsou tou částí naší práce, která je vidět a která musí být provedena profesionálně, i kdyby došlo k malé chybičce nebo přeřekům. Replika, ve které se změní jen jedno písmenko, může způsobit, že se nerozesměje jen hlediště, ale i jeviště. Zita Furková poslala všechny do kolen, když postava, kterou ztvárňovala, prohlásila: „Lidé jsou neopučitelní!“ Měla pravdu, protože žádného opučitelného člověka neznám. Smáli se všichni. A divák má radost, když vidí, že se někomu při práci něco pokazí, a natěšeně čeká, jak si s tím herci poradí. Obyčejná škodolibost je člověku dána asi přirozeně. Milan Lasica řekl: „Nevymyslíte nic vtipnějšího, než je uklouznutí na slupce od banánu.“ A přitom jsou i s Julkem Satinským důkazem toho, že se mnoho jiného vymyslet dá! V každém případě platí to, co nám stále opakovala Emília Vášáryová: „Herectví musíš dělat vážně, ale ty se vážně brát nesmíš.“ Na shledanou v divadle či v kině, přátelé! •••