Aktuálníletáky.cz   

Kaufland akční­ leták online : Španělská kuchyně

Platnost od 4.4. do 10.4.


Španělská kuchyně - strana 35










     

Španělská kuchyně - strana 35

ZAJÍMAVOST Stavění májek – zvyk, který ještě nevymřel K věten je tady sice až za  nějaký ten pátek, ale ten, kdo by i dnes přece jenom chtěl své milé postavit májku, má nejvyšší čas na  to, aby si vyhlédl ideální strom. Naštěstí, tento prastarý zvyk ještě alespoň tu a  tam žije! Jedním z  nejstarších způsobů veřejného vyjádření milostného zájmu, symbolem mládenecké pýchy, prestiže a  místní kulturní integrity bylo stavění zelených stromků zvaných májky. Původ Vedle individuálních májů stavěných svobodným dívkám jsou již od středověku doloženy máje kolektivní, stavěné na  veřejném prostranství obce a spojené se společnou zábavou, zpěvem, tancem a obyčeji, jejichž nositeli byla především mladá chasa. O  původu májových stromů existuje mnoho různých úvah; nesporné je to, že jejich kořeny sahají do  předkřesťanských dob. Jako ochranu před zlými duchy je znali staří Římané a Etruskové. Svou svěží zelení symbolizovaly rovněž obnovu a růst. Významy májů Stavění májů symbolizovalo více významů. Uplatňovala se při něm zeleň jako tradiční symbol zdraví, plodivé síly a  svěžesti. Zelený stromek (nejčastěji břízka nebo smrček) měl oloupanou kůru, jen na vrcholu zůstaly větve, zdobené pentlemi, zelenými věnci, někde i srdcem a vyrytými iniciálami dívčího jména. Postavení májky bylo veřejným sdělením milostného citu k  vyvolené dívce, důkazem lásky. Někde stavěli všichni mládenci společně májky všem svobodným dívkám. Stromky byly stavěny anonymně, v pozdním večeru či noci, a do rozednění museli mládenci skončit. Májky měly pro dívky důležitý význam – patřily jen těm, které mužská chasa již považovala za  dospělé. Uvnitř vesnického společenství byly významnou formou nátlaku na chování dívek a na respektování tradičních zvyklostí. „Nezachovalým“ dívkám (a svobodným matkám) se máje nestavěly, což bylo výrazem obecného mínění o nepřijatelnosti jejich morálního poklesku. Když bylo děvče hádavé, pyšné nebo se chovalo přezíravě k ostatním, bývala mu postavena májka zakrnělá, nerovná, suchá se slaměným věchtem. Je pochopitelné, že takovou potupu si dívka nenechala líbit a hned po odchodu mládenců ji vyvrátila a  zničila. Postavení májky pochopitelně zvyšovalo děvčatům sebevědomí (které děvče mělo v  Praskolesích na  Berounsku nejvyšší májku, stalo se královnou májových oslav), a tak všechna nedočkavě hlídala, zda jim hoch máj postaví, a často nechodila ani spát. Na moravských Kopanicích stavěli mladí muži svým milým májky tehdy, když už byla domluvená svatba. Postavení máje mělo v minulosti dokonce povahu obyčejově právního závazku k uzavření sňatku. Obyčej stavění májů byl rozšířen po celé západní Evropě a  u  nás se v  mnoha místech udržel podnes, přestože byl mnohokráte, zvláště v 18. století, zakazován vrchností pro ničení lesního porostu. Tuhý boj V  situaci, kdy se vyskytovalo více nápadníků, docházelo k vyvrácení, odnášení či likvidaci individuálně postavených májek konkurenty v  lásce. Často se pak stávalo, že některý sok v lásce, někdy také bdící otec děvčete, který si nepřál, aby mu chlapec chodil za dcerou, odvážlivci odstavil žebřík a bývaly z toho i zlámané nohy. Na návsi, před kostelem, hospodou či na jiném prostranství se stavěla velká máj pro celou obec. Máj musela být i  přes noc hlídaná, neboť bylo velkou ostudou, když se sousední chásce podařilo podřezat vršek nebo zcizit celý strom. Pozvání na tanečnou zábavu Na  1. května obcházeli mládenci (májovníci) v  čele s  obřadníkem všechny domy, kde byly postavené májky, s pozváním na májovou tanečnou zábavu. Vybrali nějaké potraviny (vejce, koláče), z nichž se pak připravilo společné pohoštění, s  dívkou si zatančili a zavedli ji pod společnou máj. Postavení májky děvčeti bylo současně výzvou k  jeho účasti na  zábavě, kterou mohla potvrdit posláním voničky či ozdobeného pérka mládenci, jenž jí stromek postavil. Když nechtěla, májku uschovala či shodila, a tím dala najevo, že o poctu nestojí. Mládenci to sice respektovali, ale na zábavu už nesměla jít. Dívčino přijetí pozvání k tanci bylo vyjádřením souhlasu s tím, že chlapci se o ni mohou ucházet bez obav z veřejného odsouzení. Brn35, CTB34, HB34, Kar34, Kyj34, Ol34, Pel34, Pre34, VsM34, Zl34, Zno34, ZS34 / AMK34, AAM34, AMO35, AAS34, AVY35, AJV35, CB35, Ben34, Ber34, Kla35, Sla34, Ta34 / - Sólo a první kolo na zábavě Májové taneční zábavy měly mnoho různých regionálních forem, v jejichž rámci se odehrávalo předvádění vztahu mezi chlapci a dívkami. V obcích okolo Telče se konalo vydražování malých májek. Která dívka se skryla a  nechtěla „za  máji“ mládencům zaplatit, ta se nesměla po celý rok ukázat v hostinci na žádné zábavě a nikdo ji nesměl vyzvat k tanci. Příležitosti k  namlouvání poskytovaly zejména obřadní tance, odehrávající se pod májovým nebo svatodušním stromem. Jejich společným rysem bylo obřadní zvaní svobodných dívek a  jejich následné zavádění k tanci hlavním obřadníkem za účasti celé vesnice. Toto právo měl mládenec, který v  soutěži s  ostatními dokázal získat šátek, věnec, korunku či jiný předmět upevněný na vrcholek májového stromu. Někde se souboj o vršek máje odehrával až při jeho kácení a vítězi náleželo sólo při taneční zábavě v hostinci. Největší ctižádosti dívek bylo, aby se při tanci dostaly do prvního kola – na Luhačovicku věřily, že se pak do roka vdají. Individuální dívčí májky na vesnicích začaly mizet od konce 19. století a symbolika společných májových stromů se postupně měnila, ale tanec a další zábavy s nimi spojené zůstaly nadále jednou z významných příležitostí společenských kontaktů mladých lidi. Je dobře, že májky občas vidíme ještě dnes, ve 21. století. I když všechno kolem je úplně jiné. Pramen: Alexandra Navrátilová: Namlouvání, láska a svatba, Nakladatelství VYŠEHRAD Ilustrační foto: TASR/Henrich Mišovič a MEDIAFAX/David Modrý CL34, HK34, Ko34, MB34, Me34 / Che34, Cho34, KV34, Lit34, LTV34, Lou34, ML34, Mo34, Plz34, Tp34 / -