Aktuálníletáky.cz   

Kaufland akční­ leták online : Grilovací sezona

Platnost od 25.4. do 1.5.


Grilovací sezona - strana 21










     

Grilovací sezona - strana 21

TÉMA TÝDNE Jak se kdysi hlídalo „poctivé spaní“ P řichází „máj, lásky čas“, mnoho párů bude hledat rozkvetlou třešeň. Pak si dají nějakou dobrou večeři a  skončí… No, kdysi to tak jednoduché nebylo. Milostný život byl pod ostrým dohledem. Ještě na začátku minulého století mohly skončit příliš dlouhé námluvy tvrdým trestem. Skvěle o  tom vypráví kniha Alexandry Navrátilové Namlouvání, láska a svatba. V tradiční vesnické komunitě podléhaly styky mezi mládeží, resp. návštěvy mládenců u dívek, veřejné kontrole. Bývalo zvykem, že představení obce chodívali v noci po domech a zjišťovali, zda u svobodných děvčat nenocují mládenci. Většinou u nich mohli zůstat jen do deseti hodin večer a  za  nedodržení pravidel byli trestáni. Na  Luhačovicku děvčeti, u  něhož „úřadé“ přistihli galána, sebrali peřinu, kterou si pak musela vyplatit. Pamětníci vzpomínali, že mládenci jdoucí po desáté hodině večer od galánek bývali zadržováni a že tresty za takové noční „palúdání“ bývaly velmi přísné, jak vypovídají i písně: Šél jsem g miléj o půnoci, vjezdičky ně svítily. Přišli na mňa úřadové, tam mňa chytře chytili. Ruky nohy mě svázali, púta ně na  ně dali, časně ráno za svítání na Svjetlof (hrad s vězením) ňa odvédli. Úprava cest, pasení husí nebo zvonění Později se už upustilo od  vězení a  chycenému mládenci byly ukládány mírnější tresty, ponejvíce různé pracovní povinnosti, jako úprava veřejných cest nebo pasení husí všem obyvatelům obce. Děda Smilek z Hřívného Újezdu na  Luhačovicku dostal za  pokutu povinnost zvonit celoročně ráno i večer klekání, a tak prý si zvykl, že to dělal až do své smrti. Po zrušení patrimoniální správy začali představitelé obce především vybírat od  provinilců pokuty, které propíjeli v hospodě. Hledání majkrába, Jačménka či hajduka Na  Horňácku a  Uherskobrodsku byly tyto noční kontroly praktikovány ještě kolem přelomu 19. a 20. století a říkali jim „hledat majkrába“. Ve  Stráni brali přistiženému mládenci halenu nebo jinou část oděvu, za  kterou musel zaplatit. Na  Hané se říkalo, že úřady hledají „Jačménka“, v  okolí Slavičína „hajduka“. Před první světovou válkou byl tento zvyk omezen na  noční úřední prohlídku domů obecními představenými spíše z důvodu policejní- Brn21, OZa21 / AMO21, APO21, AVY21, AJV21, CB21, Kla21 / - ho dozoru nad podezřelými individui. Zároveň však, jestliže chytili některého frajera při jeho milé, musel v hospodě „strážce dobrých ctností pohostiti: neměl-li na  to, toš dostál opukálem lebo čakanem (holí)“. Obyčej byl široce rozšířen. Ze Slezských Malenovic pod Lysou horou uvádí František Vyhlídal: „Běda, byli-li postiženi milenci! Úřad oba dva sebral a do fojta (k rychtáři) odvedl. Tam byla do rána při nich varta, aby neutekli. Ráno je do pout spolu sepnuli na nohy a musili jíti do kopce ke kostelu cestu spravovat … Jestliže se stalo, což bylo zřídka, že některá děvečka dopustila se skutečné hanby, tož musila dle své tělesné a majetné schopnosti cihlu na vrch Lysé vynášet.“ Tresty i pro dívky Rovněž v Záhlinicích na Kroměřížsku byly dívkám za nedovolené milostné styky ukládány obecním úřadem rozličné práce, např. bílit školu, nebo dům od domu nosit pytel s obilím či hrnec s máslem františkánům a milosrdným, když obcházeli po  vsi a  sbírali milodary pro klášter. V  sirotčích registrech se lze dočíst, že ve starších dobách bývaly „padlé“ siroty, o nichž se také říkalo, že si spálily fěrtoch (zástěru), z obce vymrskány a vyhnány. Veřejné tresty za ztrátu dívčí poctivosti uvádí i Karel Jaromír Erben. Ani ženáči neunikli Obyčej „honění majkrába“ měřil stejně i  ženatým záletníkům a připomínal mladým, že nejen svádění dívek, ale i nedodržování manželského slibu má meze. „Podezírala-li žena muže z nevěry, udala to starostovi…, a když našli, kam „zanáší“, uvnitř ho překvapili, a bylo-li to „in flagranti“, tedy chytili majkrába. Přistižený musel slíbit, že se polepší a zaplatit výborům čtvrtku piva nebo několik litrů vína. Nezaplatil-li, rozkřikl se jeho přestupek po dědině.“ Na Rusavě chodívali představení obce v osmdesátých a devadesátých letech 19. století po vsi, a když minula desátá hodina, rozháněli chasu, mládence pochytali a zavřeli do některé prázdné chalupy. Ráno pak museli spravovat cesty, které bývaly v horách hodně vymlácené. Podobně na Těšínsku, kde se v Doslavicích a okolí praktikovaly tzv. noční vizitirky přibližně do roku 1875. Šebišovský rodák Křistek se v hospodě rád chlubíval, že se svou milou tloukl na cestě kámen, ale že to „za ty pusy stálo“. V jiné vesnici se provinilci museli po kolenou dostat od zadních dveří kostela až k oltáři a jejich rodiče (nebo v případě če- ledě hospodáři) byli pokutování peněžitým trestem, že „dovolili námluvy přes čas“. Ve městech Ve městech se na tomto mravnostním dozoru v 16. a 17. století podíleli kněží, kteří „neřádnou“ osobu ohlašovali z kazatelny a trestali. Lidé však na to příliš nedbali, a tak časem zůstalo dohlížení jen v rukou konšelů a rychtáře, kteří v noci vykonávali v podezřelých domech „zkoušku poctivého spaní“ a chycené mládence zavírali do šatlavy. Jestliže se přistižená dívka mohla odvolat na  manželský slib svůdce, nechávali oba provinilce bez trestu, pokud následovala svatba. V některých městech byla k dozoru nad ženskou mravností zřízena stálá komise, složená z  vážených městských paní nebo starých žen vázaných přísahou, a prohlížela všechny podezřelé dívky (služebné dívky i městské dcerky). V Praze se ještě v 17. století praktikovalo právo, podle něhož si směly ženy, provozující prostituci, přijít pro dívku nebo vdovu, která se „poctivě“ nezachovala, a odvést ji za vyzvánění na měděnou nádobu do veřejného domu. Na vesnici Na vesnici dívka, která se tzv. dopustila (zmrhalka, závitka, dopuščalka, prespanka, mrhalica apod.), byla drábem veřejně trestána pro výstrahu ostatním: výpraskem, vyhnáním z obce, několikanedělním vězením, kdysi i vypálením cejchu. Poněkud odlišně bylo posuzováno „zmrhání“ služebných děveček, jestliže k němu došlo na základě příslibu manželství. Pokud mládenec slib zrušil, byl k uzavření sňatku donucován vrchností nebo hospodářem. Nejtvrdší tresty Na  Hustopečsku vodili přistižené milence po  vsi s  bubnem; dívce pomazali hlavu kolomazí, obsypali peřím a hnali ji celou vesnicí. Někde ji dávali do trlice (klády s ot- vory pro hlavu a ruce), která např. v Pozlovicích na Luhačovicku stála před dolní hospodou; když šly děti ze školy, šlehaly ji a celá ves přicházela na ni plivat. Ve Slopném vodil fojt závitku na provaze po vesnici, na Vizovicku byla zapřažena do vozu, na němž stál šerha (dozorce věznice), šibající oběť bičem. Dělo se tak na přání „milostivé vrchnosti“, která často sama nebyla lepší a zanechávala poddaným plody své sobecké lásky. K  nejběžnějším trestům, které byly v některých místech praktikovány ještě v první polovici 19. století, bylo stání na pranýři, v chrámové síni v poutech, se svící, s houslemi, s koštětem nebo se slaměným věncem na hlavě. Používaly se také tzv. panenské housličky, dřevěná deska s kulatými otvory pro ruce a krk, kterou navlekli odsouzené přes hlavu a  uzamkli. Ušetřen nebyl ani dívčin mládenec; posazovali ho na „přeslici“, dřevěnou kozu na vysokých nohách s ostrým hřbetem. Na nohy, volně visící dolů, provinilci ještě zavěsili závaží a kolemjdoucí lidé se mu posmívali, že „osel sedí na koze“. Co dnes? Tak kdo ví, jak by to s podobnou „trestní mentalitou“ dopadlo dnes. Někteří příliš mladí milenci by si skrze mírné sankce mohli uvědomit, že i flirtování má své meze a odpovědnost. Každopádně např. kvalita našich cest by dnes byla na světové úrovni. A slovo řečené milence nebo milenci by mělo větší váhu. I když tresty nic nevyřeší. Člověk by takové ingredience života, jakými jsou čest, úcta, síla daného slova apod. měl mít v sobě. Jinak ho nezastraší ani ten nejhroznější trest. Také proto byla praxe trestání „námluv přes čas“ zrušena. Pramen: Alexandra Navrátilová: Namlouvání, láska a svatba, Nakladatelství VYŠEHRAD, Ilustrační foto: TASR/Archiv souboru Šumiačan; TASR/Jozef Ďurník a TASR/Lýdia Vojtaššáková