Aktuálníletáky.cz   

Kaufland akční­ leták online : Zlaté vánoce

Platnost od 5.12. do 11.12.


Zlaté vánoce - strana 34










     

Zlaté vánoce - strana 34

VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Nejkrásnější dárek B yl to velký a silný chlap, ale když se mu narodil syn a on se stal otcem, rozplakal se radostí. Byl to nejkrásnější den jeho života. Hned ho napadlo, že pro něj musí vymyslet ten nejnádhernější dárek. Ale jak už to s  tatínky bývá, nevěděl, čím by ho mohl potěšit. Přemýšlel jeden den, dva dny, tři dny. Nervózně chodil sem a tam s rukama za zády, škrábal se na čele. Nic ho nenapadlo, a tak nakonec požádal o radu manželku. „Proč si s  tím děláš takovou hlavu? Může to přece být cokoli. Každý dárek od  tatínka je ten nejhezčí.“ Muž se zamračil: „Tobě se to řekne! Já potřebuji nějaký nápad!“ Nakonec se s  prosbou obrátil na  své nejlepší přátele. „Láska, to je nejkrásnější dárek. Kdo má lásku, má všechno. Kdo ji nemá, nemá nic.“ Jenomže tatínek krčil rameny: „To jsou zase jenom slova.“ Celou noc si probíral jednu hračku za druhou: míče, kuličky, postavičky, autíčka, zvonečky, točící se káči, houpací koně, pastelky, lego, kostky, karty, skládačky, masky, dětské telefony, plastelínu, kyblíčky a  lopatičky, kolečkové brusle… Procházel si je znovu a znovu, až se mu z toho zatočila hlava. „Ano, káču, která se točí! To bude nejlepší hračka pro mého prvorozeného syna!“ Ráno netrpělivě čekal, až se otevře hračkářství na  rohu. Chtěl být v  obchodě první. „Dobrý den. Já bych chtěl tu nejkrásnější káču. Je pro mého syna, mé první dítě. Chci jen to nejlepší. Na ceně nezáleží.“ Prodavačka se usmála, chvíli něco hledala ve velké zásuvce za pokladnou a vytáhla barevnou káču. „Je opravdu ta nejhezčí, co máte?“ „Ano, pane. Podívejte se, teď ji roztočím. Vidíte ty barvy? Vypadá jako živá duha. Není nádherná? Udělá větší radost než nové oblečení.“ Tatínek sice nic neříkal, ale myslel si: „Když mluví o  oblečení, určitě by bylo lepší koupit dítěti něco na  sebe.“ A  honem z  hračkářství odešel, protože se rozhodl koupit synovi nějakou soupravičku. v obchodě s oblečením pro děti. „Soupravičku pro miminko, je to tak?“ „Přesně tak. Ale musí to být ta nejkvalitnější.“ „My máme jen prvotřídní zboží, pane. Určitě budete spokojen.“ Prodavačka vylezla po schůdkách a  sáhla do  horní police. Z  krabice pak vytáhla překrásnou soupravičku, která měla barvu jako nebe a jarní květy. „Sáhněte si na ten materiál, pane. Lehoučký a  odolný.“ „Ale je to opravdu to nejhezčí, co máte?“ strachoval se otec. „Já chci totiž to nejlepší.“ „Můžete si být jist. Nic lepšího nenajdete. Látka je měkká a jemná jako střídka čerstvě upečeného chleba.“ Při těch slovech sebou tatínek cuknul: „Jestliže je oblečení jemné jako střídka chleba, znamená to, že nejlepším dárkem by byl teplý pecen chleba!“ „Já jsem si to rozmyslel,“ řekl prodavačce a vyběhl ven, aby se poohlédl po nejbližším pekařství. „Chci ten nejlepší chleba, co máte, ještě teplý z pece. Je pro mé dítě, právě se mi narodilo. Chci mu dát ten nejlepší dárek!“ „To je ale výborný nápad!“ zvolala pekařka. „První vůně, kterou ten váš maličký ucítí, bude vůně pečeného chleba!“ „Ale chci ten nejlepší, co máte.“ „Prosím, pane, tenhle je ještě horký, a věřte mi, je voňavý a měkoučký jako čerstvě narozené jehňátko.“ „To znamená,“ pomyslel si otec, „že nejlepším dárkem by bylo právě narozené jehně.“ Vrátil tedy chleba pekařce, zamumlal cosi na omluvu a rozběhl se ven z města. „Pastýři, najdi mi, prosím tě, toho nejmenšího beránka s nejjemnější srstí. Chci ho darovat svému synovi, který se právě narodil. Ale chci toho nejkrásnějšího, na ceně nezáleží!“ „Mám tu jedno jehně narozené před několika dny, sotva stojí na nohou.“ „Beru ho, jen jestli je opravdu to nejlepší, co máš!“ „Samozřejmě. Čerstvě narozené jehňátko je jako zlatý šperk.“ „Aha! Když pastýř tvrdí, že jehně je jako zlatý šperk, znamená to, že nejlepším dárkem by bylo něco ze zlata,“ pomyslel si otec. A rozběhl se zpátky do města k nejbližšímu zlatníkovi. Oblečení, chléb, beránek „Prosím vás, chtěl bych nějakou soupravičku pro syna, tu nejhezčí, co máte. Je úplně maličký. Chci jen to nejlepší, na ceně nezáleží.“ „Chápu,“ přitakala prodavačka Zlato, vůně, holubice „Chci něco ze zlata, něco hodně velkého. Na ceně nezáleží. Pro své dítě chci jen to nejlepší.“ Zlatník si ho pobaveně prohlížel: „Já vám ukážu něco lepšího: po- AMO34, AJV34, CB34 / - dívejte se na  ten zlatý prach. Je z  ryzího zlata. Něco takového jste ještě neviděl. Je tak jemný, jako by to byl prach z hvězd svítících v temné noci… Je ryzí jako vůně živé vody.“ „V takovém případě bych měl raději koupit vůni živé vody,“ napadlo otce. Nahlas ale prohlásil: „Nezlobte se, já si to ještě rozmyslím. A zamířil k  nejbližší parfumerii. „Prosil bych parfém živé vody. Je pro mého syna, který se před několika dny narodil. Chtěl bych mu dát ten nejhezčí dárek. Na ceně nesejde.“ „Takže vám mohu nabídnout toto: rajskou vůni, jemnou, lehoučkou… Dokonce bych řekla, že vůně živé vody je v současnosti stejně vzácná jako holubice, která je symbolem míru.“ „Holubice by zřejmě byla nejlepším dárkem,“ pomyslel si tatínek a řekl: „Děkuji vám za radu.“ A utíkal, co mu nohy stačily, do nejbližšího obchodu s domácím zvířectvem. „Ukažte mi prosím holubici míru, chci ji dát jako dárek synovi. Musí mít to nejlepší, na  penězích mi nezáleží.“ „Podívejte se na tuto holubici. Má tak ladné tvary, bělostná křídla. Schází jen olivová snítka v zobáčku… Taková holubice udělá člověku radost jako první polibek z lásky.“ „První polibek z  lásky!“ vykřikl tatínek. „Promiňte, já jsem si to rozmyslel. Ale prosím vás, pojďte se mnou.“ „Rád.“ A prodavač vyšel s tatínkem na ulici. Když došli k  parfumerii, otec zavolal na  prodavačku, aby se k nim připojila. Prodavačka zavřela obchod a společně pokračovali ke  zlatníkovi. Tatínek poprosil zlatníka, aby šel s  nimi. A  tak zlatník, prodavačka z  parfumerie a prodavač domácího zvířectva následovali tatínka k pastýři. Pastýř přikázal psovi, aby dobře hlídal stádo, a připojil se k nim. Společně se vydali do pekařství a pak do prodejny dětského oblečení a nakonec do  hračkářství. Tatínek následován zástupem došel až domů a poprosil maminku, aby vyšla i s miminkem ven. Vzal svého prvorozeného syna do náruče a přede všemi svědky mu dal ten nejkrásnější dárek, ten nejlepší na světě – polibek, nejsladší polibek z lásky. Pramen: Bruno Ferrero: Vánoční příběhy pro potěchu duše, Nakladatelství PORTÁL Ilustrační foto: Archiv