Aktuálníletáky.cz   

Kaufland leták na tento týden + příští týden : Akční noviny Kauflandu

Platnost od 2.6 .2016 do 8.6 .2016


Akční noviny Kauflandu - strana 35
















































     

Akční noviny Kauflandu - strana 35

ZDRAVÍ Jak si ve stáří uchovat U chovat si dlouhodobě brilantní mozek vyžaduje jisté úsilí už od  raného věku. Základem je pěstování dobrých mezilidských vztahů, cvičení a zdravá výživa, dostatečný spánek a smysl pro humor, napsal italský deník Corriere della Sera. Dobře jez, směj se, miluj. A k tomu dostatečně spi a hýbej se. Tato pravidla bychom měli dodržovat, abychom si co možná nejdéle uchovali mozek při dobrém zdraví. K takovému závěru dospěli vědci, jejichž studii publikoval ve  svém zvláštním vydání věnovaném kognitivnímu zdraví časopis Nature. Léky, které by chránily neurony a zvyšovaly jejich potenciál, totiž nejsou v dohledu. Naopak je jisté, že mnohem prostší pravidla týkající se každodenního života mohou mozku prospět. „Základní výzkum nám možná uchystá pěkná překvapení, ale dnes bychom místo víry v zázračné léky měli spíše naslouchat radám našich babiček, které se ukázaly být prospěšné našemu mozku,“ uvádí neurolog Stefano Cappa z Univerzitní školy v Pavii a člen Italské neurologické společnosti. „Zdravá strava, vyhýbání se cigaretám a alkoholu, pravidelné cvičení a dobrý spánek brání vzniku kardiovaskulárních chorob, ale také demence. V podstatě víme dosud jen málo o tom, jak to funguje. Kdybychom to zjistili, mohlo by nám to pomoci v prevenci. Důležité je chovat se podle těchto pravidel od mládí. Pozitivní účinky zdravého životního stylu se projeví tehdy, je-li praktikován desítky let. Málo zře- bystrý mozek telné jsou v případě, že se do zdravého životního stylu pustíme až v šedesáti letech, kdy začneme mít obavy z  poklesu kognitivních funkcí (patří mezi ně paměť, pozornost a  koncentrace, zpracovávání informací, prostorová orientace či schopnost vyjadřování),“ říká Cappa. „Mozek má velké rezervy, jestliže je však všechny znehodnotíme v první části života špatnými návyky, nebudeme je mít ve stáří k dispozici,“ zdůrazňuje Paolo Maria Rossini, ředitel Institutu neurologie při Katolické univerzitě v Římě. „Alkohol, omamné látky, poranění hlavy, ale také neadekvátní strava „otravují“ naši krev a přinášejí do mozku nezdravé látky, které později snižují kognitivní funkce,“ dodává. V pokročilém věku za to pak zaplatíme demencí. Co tedy dělá mozku dobře? „Především zdravá strava, která obsahuje omega-3 mastné kyseliny a antioxidanty a je chudá na cukr. Ořechy, lněná semínka, olivový olej, ovoce a zelenina, vitamin B12 z masa, ryb a mléčných výrobků: výživa zdravá pro mozek není složitá. Pozor na  jednoduché cukry, které poškozují neurony. Druhým pravidlem je dostatečný spánek a  také cvičení. Chronický stres s  sebou nese přetížení hormonů s  negativním dopadem na choulostivé mozkové struktury jako hipokampus, který je významný pro paměť,“ připomíná neurolog Giuseppe Iannoccari. „Smích prospívá srdci i  mysli. Urychluje srdeční tep, zlepšuje krevní oběh. Sto výbuchů smíchu se rovná deseti minutám veslování. Rovněž úsměv dělá dobře, neboť usnadňuje mezilidské vztahy. Sociální síť pak je oporou v  těžkých chvílích a  chrání před upadáním kognitivních funkcí a  před depresí. Jde o  přátele z  masa a  kostí, nikoli o  virtuální kontakty na  internetu,“ upozorňuje Rossini. Očekává se, že v  roce 2020 bude v  Evropě trpět 15 milionů osob senilní demencí. „V minulosti mohl být člověk „výkonný“ i  s  jistým deficitem paměti, protože požadavky byly méně náročné a  život nebyl tak dlouhý. Dnes si starý člověk musí pamatovat kombinaci, aby mohl otevřít dveře, PIN, aby si mohl vybrat peníze z bankomatu, dálkové ovládání garáže a  další tisíce informací. Pak stačí malé kognitivní problémy a  hned se stává méně schopným zorientovat se v životě. Vzniká tak rostoucí podíl lidí neschopných čelit složitosti moderní doby. Technologie by mohla pomoci alespoň v tom, že by stačil jediný klíč umožňující přístup ke všemu,“ soudí Rossini. ČTK Ilustrační foto: ČTK/PICTURE ALLIANCE/ CHROMORANGE/Angelika Maroch Proč každý stárne jiným tempem N a sešlostech bývalých spolužáků to je vidět nejlépe: někdo stárne dobře a jiný špatně. Věk, na který člověk vypadá, nemusí být nutně totožný s tím, jaký dosvědčuje rodný list. Na vině jsou stejnou měrou životní styl i genetika. Svůj význam mají více či méně zdravé návyky, zdravotní stav, stres, ale také DNA, kterou jsme zdědili po našich rodičích. Podle studie nedávno zveřejněné na stránkách časopisu Current Biology jde zvláště o jeden gen, který může způsobovat, že vypadáme o dva roky starší, než skutečně jsme, zjistil mezinárodní tým vědců vedený Nizozemcem Manfredem Kayserem a Britem Davidem Gunnem. Vědci analyzovali genom více než 2600 seniorů, kteří se účastnili studie o zdravotním stavu populace v Rotterdamu. Tyto údaje srovnávali s věkem odhadovaným podle digitálních fotografií. Pak zkoumali genetické variace spoZDRAVI jené s mladším nebo starším zjevem. Takovým způsobem identifikovali gen lokalizovaný na chromozomu 16 a známý pod označením Mc1r, poznamenává italský deník Corriere della Sera. Tento gen kontroluje pigmentaci kůže a vlasů, ale zřejmě také hraje roli v dalších biologických procesech, jako jsou záněty a opravy škod na DNA. Jeho vliv na náš vzhled je podobný jako při kouření a projevuje se nezávisle na pohlaví a na tom, jak jsme se vystavovali slunci. Samozřejmě není jediný, který ovlivňuje náš vnější vzhled, ale byl identifikován jako první a jeho význam potvrdily další výzkumy. K objevení dalších genů bude pravděpodobně nezbytné analyzovat ještě širší databáze. Již předešlé výzkumy ukázaly, že vnější vzhled je důležitým indikátorem zdraví, který ukazuje stupeň chátrání organismu. Studie publikovaná na stránkách časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS) srovnává vzhled téměř tisíce osob starých osmatřicet let s ukazateli biologického stárnutí, jako je funkčnost ledvin a jater, úroveň cholesterolu v krvi, kardiovaskulární způsobilost či délka telomerů, koncových částí chromozomů, jejichž zkracování vede ke stárnutí buňky. Skupinu dobrovolníků vědci vyzvali, aby odhadovali věk testovaných lidí podle toho, jak vypadá jejich tvář na fotografii. Jejich úsudek se ukázal shodný s výsledky laboratorních testů. Většina osob vykazovala věk blížící se tomu, jaký měli ve svých průkazech totožnosti, ale menšina vypadala buď mnohem mladší, nebo naopak mnohem starší. Největší šťastlivec mezi osmatřicátníky v této studii vypadal o deset let mladší, zatímco ten nejméně šťastný měl podle vzhledu i biologických funkcí jednašedesát let. ČTK Ilustrační foto: Archiv